Stejně jako lidé, také koně a psi trpí kloubními problémy. Takové onemocnění má výrazný vliv na kvalitu života zvířete.

Hlavní příčiny kloubních problémů zvířat

Potíže s klouby mohou být u lidí i u zvířat vyvolány celou řadou způsobů:

  • Nadměrné zatěžování kloubů
  • Degenerativní kloubní onemocnění
  • Zánětlivé reakce
  • Traumatické poranění kloubu
  • Vývojová kloubní onemocnění
  • Přirozené stárnutí organismu 
vliv_zanetu_na_chrupavku_sm.png

Při nadměrném zatěžování kloubů dochází mechanicky k degradaci kyseliny hyaluronové, nicméně za fyziologického stavu je její množství opětovně doplňováno činností buněk přítomných v chrupavce. S přibývajícím věkem postupně klesá schopnost těchto buněk produkovat hyaluronan a ostatní nezbytné látky v dostatečném množství.

Degenerativní onemocnění a zánětlivé reakce mají na chrupavku stejný vliv jako její mechanické přetěžování - podporují degradaci kyseliny hyaluronové. Stejně jako v případě zvyšujícího se věku jedince, tak i v případě poškození chrupavky je schopnost tvorby kyseliny značně, ne-li úplně, omezena.

Mezi příznaky zánětu patří:

  • Otok kloubu
  • Kulhání
  • Bolestivost
  • Zvýšená teplota v oblasti kloubu

Opotřebení chrupavky

Kloubní chrupavka má velmi zajímavý mechanismus, jak odolat biomechanické zátěži. Chrupavčitá tkáň vytváří enormní hydroelastický tlak, který udržuje její tvar a zároveň zabezpečuje mechanickou odolnost. Chrupavka funguje prakticky jako houba – při působení tlaku dochází k vytlačování vody z chrupavky, v klidu je voda nasávána zpět do tkáně spolu s jistým množstvím látek obsažených v kloubním mazu. Vedle stavebních látek pro obnovu chrupavkové struktury jsou to také látky s tukovými vlastnostmi, které nakonec umožní dosažení potřebné kluznosti chrupavky. Tento efekt má význam i pro výživu buněk chrupavky a odvod odpadních látek, protože chondrocyty jsou vyživovány pouze difuzí.

lecba-kloubu-kloub.jpg

Onemocnění kloubů a léčba artrózy u psů

K nejčastějším příčinám kulhání psů patří vývojová a degenerativní onemocnění kloubů, vyskytující se jak u malých, tak i u velkých plemen psů. Z vývojových onemocnění kloubů se setkáváme především s osteochondrózou.

K dalším velmi závažným onemocněním patří dysplazie kyčelního kloubu (DKK), dysplazie loketního kloubu (DLK) a luxace pately kloubů. Mezi hlavní degenerativní onemocnění kloubů u psů se řadí artróza.

Osteoartritida u koní

Osteoartritida je jedním z nejčastějších důvodů kulhání koní. Příčinou osteoartritidy může být akutní poranění, nebo častěji chronické trauma způsobené dlouhodobou nadměrnou zátěží koně nebo špatným způsobem tréninku. Trauma kloubu vede ke vzniku zánětu, který většinou zasáhne měkké tkáně, jakými jsou například synoviální membrána (synovitida) či kloubní pouzdro (kapsulitida).

Zánětlivý proces vede k degradaci kyseliny hyaluronové v kloubním pouzdru, čímž tedy dochází ke snížení jejího množství a molekulové hmotnosti. Tento jev negativně ovlivňuje viskoelastické vlastnosti kloubní tekutiny (kloubní tekutina zřídne a není již schopna účinně tlumit nárazy). Mechanická funkce této tekutiny – lubrikace kloubní chrupavky a umožnění bezproblémového pohybu - je redukována. Chrupavka ztrácí elasticitu, její povrch se stává hrubý a méně odolný tlakům. Následně dochází k mechanickému namáhání a poškozování kloubní chrupavky (na jejím povrchu vznikají nepravidelné rýhy) a k rozvoji trvalého poškození chrupavky (osteoartrózy). Jakmile je chrupavka takto poškozena, není schopná regenerace. Včasným zahájením terapie je ale možné progresi onemocnění zmírnit či zastavit.

Jak bojovat s kloubními problémy zvířat?

Protože s věkem stále ubývá množství kyseliny hyaluronové v těle, nejlepším řešením kloubních potíží je umělé dodávání kyseliny hyaluronové do organizmu. Existuje hned několik způsobů. Dříve se používalo výhradně injekční léčivo obsahující kyselinu hyaluronovou, které se aplikovalo přímo do kloubní tekutiny. Později se začalo využívat intravenózní léčivo Bonharen a v poslední době se ujal také doplněk stravy Geloren. Pomocí těchto přípravků lze do organizmu dodat chybějící množství kyseliny hyaluronové, nebo podpořit její produkci přímo v organizmu. Díky tomu je možné řešit prevenci i léčbu kloubních potíží efektivně a vyvarovat se zatěžování těla nepřirozenými chemickými látkami.

Aktivní složky kloubní výživy Geloren patří do skupiny látek zvaných SYSADOA (dříve chondroprotektiva), což jsou "symptomaticky pomalu působící léky při osteoartróze". Ačkoli lze u některých jedinců zpozorovat poměrně rychlý nástup účinku (cca 14 dní), zlepšení kloubních obtíží nastává zpravidla až po několika týdnech užívání přípravku. To je důvod, proč se doporučuje podávat Geloren v kúrách.

Podávání samotné kloubní výživy nestačí v případě, že zvíře trpí infekční artritidou způsobenou bakteriemi (streptokoky, borelie) či viry (herpes, EB), nebo pokud jsou jeho klouby postiženy v důsledku autoimunitní reakce organismu (reakce na patogeny, očkování a léky). Přitížit kloubům může také alergie na lepek. Při léčbě onemocnění kloubů je proto nutné zaměřit se primárně na původce/příčinu nemoci. Řádná diagnostika ze strany veterinárního lékaře je tedy základním kamenem úspěšné léčby onemocnění kloubů zvířat. 

Citované studie:

[1]: Fölsch, U.R., Kochsiek, K., Schmidt, R.F. a kol. (2003). Revmatická onemocnění. In Patologická fyziologie. Grada Publishing a.s., Praha. ISBN: 80-247-0319-X. 425-443
[2]: Jalenti A, Di Rosa M. Hyaluronic acid modulates acute and chronic inflammation. Agent Actions 1994; 43: 44-47.
[3]: Du Souich, P. (2014). Absorption, distribution and mechanism of action of SYSADOAS. Pharmacology & Therapeutics.
[4]: Punzi L et al. The influence od intra-articular hyaluroni c acid on PGE2 and cAMP of synovial fluid. Clin Exp Rheumatol 1989; 7: 247-250.
[5]: Presti D, Scott JE. Hyaluronan medicated protective effec t against cell damage caused by enzymatically produced radica ls vs dependent on hyaluronan molecular mass. Cell Bioden Fu nction 1994; 12: 281-88.
[6]: Craemer P et al. Intra-articular hyaluronic acid in OA of the knee: an investigation of mechanism of action. Oteoarthri tis Cartilage 1994; 2: 1133-1140.